Fakt si myslíš, že to sám ovlivníš? Když se život změní během vteřiny
Před dvěma měsíci jsem měl rozhovor s klientem, který se rozhodl zrušit svou pojistku. „Já neplánuju, že se mi teď něco stane, ta pojistka mi nevydělává takže ji nepotřebuju,“ začal konverzaci. Po roce placení se mu zdála zbytečná – neviděl v ní přímý finanční přínos a peníze chtěl raději investovat do ETF, které jsme v milulosti založili a viděl v něm dlouhodobou perspektivu. Hlavním problémem pro něj byla cena, která byla vzhledem k jeho rizikovému povolání dvojnásobná oproti pojistkám s nižší rizikovou třídou. Pojišťovny si totiž takové profese pečlivě hlídají. Nakonec smlouvu zrušil, přesvědčen, že si své finance rozdělí lépe.
Tento rozhovor mi přišel na mysl minulý týden, kdy jsem se dozvěděl, že v mém okolí někdo onemocněl leukémií. Člověk, který je na startu svého života, se najednou ocitl v nemocniční izolaci. Jeho rodina se musí přizpůsobit nejen emocionálně, ale i finančně – jeden z rodičů s ním musí trávit čas v izolaci, což ovlivňuje příjem domácnosti.
Leukémie je u dětí nemoc, která ročně zasáhne do života více než 80 rodin. Pro srovnání – milionářů ve sportce přibude ročně třikrát až čtyřikrát více. Představit si, že se „to“ stane právě nám, je těžké. Stejně tak bylo nepředstavitelné pro rodiče malého pacienta, se kterými jsem před dvěma lety sjednával pojištění jejich prvního syna. Když se jim narodil druhý, tatínek mě okamžitě kontaktoval s tím, že chce stejnou pojistnou ochranu i pro něj. Tehdy jsme se shodli na tom, že má smysl zajistit především ta rizika, která mohou zásadně ovlivnit chod celé rodiny. Ani jednoho z nás by nenapadlo, že tak brzy budeme řešit reálný dopad této situace.
A právě proto píšu tento článek. Pojištění není produkt, který „vydělává“, ale je to nástroj, který chrání před nečekanými zásahy do života. Mnoho lidí ho odkládá s pocitem, že „teď to nepotřebují“. Jenže zdraví ani osud se neřídí našimi plány. Stejně jako investujeme do budoucnosti, měli bychom investovat i do její stability. A to platí nejen pro rodiče, ale i pro dospělé, kteří často riziko podceňují, dokud není pozdě.